První Mezinárodní polární rok

S myšlenkou prvního Mezinárodního polárního roku (IPC) přišel rakousko-uherský námořní poručík Karl Weyprecht po návratu z polární expedice, při níž velel jedné z výzkumných lodí. V lednu 1875 představil vídeňské Akademii věd návrh mezinárodní spolupráce, v jejímž rámci by proběhla souběžná dlouhodobější pozorování v různých částech Arktidy. Návrh byl znovu představen v září 1875 na 4. setkání Společnosti německých přírodovědců a fyziků ve Štýrském Hradci.

V roce 1877 byl podrobný program předložen Mezinárodnímu meteorologickému kongresu. O dva roky později se Mezinárodní meteorologický kongres sešel v Římě, uznal závažnost programu a začal se jím zabývat.

Od 1. do 5. října 1879 se v Hamburku konala první Mezinárodní polární konference (IPC). Na ní se odborníci shodli, že je třeba vybudovat nejméně osm arktických a stanic a shromažďovat na nich údaje minimálně po jeden rok. Konference také stanovila výbor IPC se zástupci z Rakouska, Maďarska, Dánska, Francie, Německa, Nizozemska, Norska, Ruska a Švédska. Prvním prezidentem výboru byl dr. G. Neumayer z Hamburku.

V červenci 1880 se konala druhá schůze v Bernu. Na ní se ke stávajícím zástupcům oficiálně přidal zástupce Itálie a druhým prezidentem se stal prof. H. Wild. Dne 1.srpna 1881 se výbor sešel potřetí v Petrohradu. Do projektu se zapojily Spojené státy americké a byl přijat program pozorování.

První Mezinárodní polární rok oficiálně začal 1. srpna 1882 a trval 13 měsíců do prvního září 1883. Vědecké výsledky a data z pozorování byly zveřejněny ve Věstníku Mezinárodní polární komise. V letech 1884 a 1891 se konaly další dvě polární konference. Weyprecht se výsledku svých velkolepých myšlenek nedožil - zemřel 29. března roku 1881.

Druhý Mezinárodní polární rok

V roce 1927 přišel dr. J. Georgi z Německé mořské observatoře v Hamburku s myšlenkou, že by se mohl uskutečnit Druhý Mezinárodní polární rok k 15. výročí od prvního. Tento návrh předložil Mezinárodní meteorologické komisi, která ho předala Světové meteorologické síti a polární meteorologii. V červnu 1928 se v Londýně konala neformální organizační schůzka, na níž se diskutovalo o plánech této události. Nakonec v roce 1929 Meteorologická konference ředitelů v Kodani schválila plán na společné studii magnetických a meteorologických jevů a polárních září.

V roce 1929 také Mezinárodní komise oblačnosti usnesení o zorganizování mezinárodního roku oblačnosti ve stejném termínu jako Polární rok. V letech 1932-1933 vznikla Komise pro polární rok, jejímž úkolem bylo připravit podrobný plán pozorování včetně metod, které se použijí. Byla navázána spolupráce mezi Komisí pro polární rok a Mezinárodní unií pro geodézii a geogyziku.

V srpnu 1930 se v Leningradu konalo první setkání Komise pro polární rok, kde se dál vytříbily plány Polárního roku. V prosinci 1930 komise na setkání v Londýně připravila podrobnou zprávu, která obsahovala návrhy výzkumných programů v oblasti meteorologie, zemského magnetického pole, atmosférické elektřiny, polární záře a volné atmosféry.

Na následujícím setkání v září 1931 se komise rozhodla neodkládat program Polárního roku, přestože k tomu byla nabádána vzhledem k celosvětové ekonomické krizi. Dne 1. srpna 1932 začal Druhý Mezinárodní polární rok. Trval do 1. září 1933.

Komise představila koncepci "Mezinárodních dní". Vědeckým cílem bylo studovat jevy v největším možném měřítku pomocí souběžných pozorování, podobně jako během předchozího polárního roku. Nejdůležitější změnou, která se odrazila na způsobu práce, byl vynález radiové komunikace.

Mezinárodní geofyzikální rok V roce 1950, tedy 25 let po uplynutí Druhého polárního roku, vznikla myšlenka Mezinárodního geofyzikálního roku (IGY). Návrh byl předložen Smíšené komisi pro ionosféru, která ho schválila. Smíšenou komisi pro ionosféru založila Mezinárodní rada vědeckých unií (ICSU) sponzorovaná Mezinárodní radou vědeckého rozhlasu (URSI) ve spolupráci s Mezinárodní astronomickou unií (IAU) a Mezinárodní unií pro geodézii a geofyziku (IUGG). Poslední zmíněná komise načrtla předběžný program a přijala rozhodnutí, že ho předá sponzorující Mezinárodní radě vědeckých unií. Všechny subjekty návrh přijaly v roce 1951.

Jako součást IGY byly naplánovány Světové dny (obvykle tři dny v měsíci). V těchto dnech se konaly speciální výzkumné programy zaměřené na krátkodobé nebo výjimečné události (např. pozorování meteorických spršek).

Ve dnech, kdy byla obzvlášť silná sluneční aktivita, ale nebyl v plánu se Světový den, byla vydána upozornění. Po nich byly vyhlášeny tzv. Zvláštní světové intervaly, které mohly být oznámeny osm hodin předem. Během nich startovaly výzkumné rakety a balony a zesílily další studijní programy.

Světové meteorologické intervaly sestávaly z deseti dní v řadě čtyřikrát ročně, obvykle na začátku období, kdy se chystaly intenzivní výzkumy, starty raket atd. Data se shromažďovala ve tří centrálách (v USA, Evropě a Sovětském svazu) a byla přístupná všem zemím.

Mezinárodní geofyzikální rok měl obrovský úspěch. Nově vyvinuté technologie kosmických letů umožnily objevovat a zkoumat radiační pásy Země, studovat magnetosféru a poskytly první pozorování emisí ze sluneční koróny. Veřejnost projevila o vědecké výsledky IGY velký zájem. IGY poskytl prostor a podklady pro diskuse o významu kosmických vlivů na Zemi.