Heliosféra je "bublina" ve vesmíru, vytvořená slunečním větrem. Přestože do této bubliny mohou proniknout elektricky neutrální atomy z mezihvězdného prostoru, prakticky pochází všechen materiál v heliosféře ze samotného Slunce.

Sluneční vítr proudí ze Slunce všemi směry rychlostí několika set kilometrů za sekundu (v blízkosti Země je to zhruba 1 600 000 kilometrů za hodinu). V určité vzdálenosti od Slunce, za oběžnou dráhou Pluta, se tento vítr proudící nadzvukovou rychlostí zpomaluje, protože naráží na plyny z mezihvězdného prostoru. Při zpomalení na nižší než nadzvukovou rychlost prochází tzv. terminačním šokem. Potom se stáčí ve směru toku mezihvězdné hmoty a tvoří "ohon" podobný kómě komety v blízkosti Slunce. Této oblasti, s tokem pomalejším než je rychlost zvuku, se říká heliosférická obálka. Její vnější povrch, kde se heliosféra setkává s mezihvězdnou hmotou, se nazývá heliopauza.

Přesnou vzdálenost a tvar heliopauzy zatím neznáme. Meziplanetární sondy jako Pioneer 10 a 11 a Voyager 1 a 2 letí ven ze Sluneční soustavy a jednou heliopauzu překročí.

Sluneční vítr se skládá z částic, ionizovaných atomů ze sluneční korony a z magnetických polí. Slunce se otočí kolem vlastní osy jednou za 27 dní, proto se magnetické pole přenášené slunečním větrem stáčí do spirály. Proměnlivost magnetického pole Slunce je přenášena slunečním větrem a v zemské atmosféře způsobuje magnetické bouře.

---

původní stránka
překlad: Eva Vlčková